Kuba – ve stopách Kryštofa Kolumba

KUBÁNSKÁ REPUBLIKA, časový posun – 6 hod., 12 milionů obyvatel, z toho přes 2 milióny žijí v hlavním městě HAVANĚ. Kromě hlavního ostrova (největší ostrov Velkých Antil) patří ke Kubě ještě dalších 1600 menších ostrůvků, většinou neobydlených. Ze severu je omývána Atlantickým oceánem, z jihu Karibským mořem.
Kontakt na České velvyslanectví : Embassy of the Czech Republic, Ave. Kohly No. 259, e/41 y 43, Nuevo Vedado, La Habana. Tel: 07/8833201 a 07/8833467, fax 00537-333596. E-mail havana@mzv.cz, chequia@ceniai.inf.cu. V případě ztráty pasu je možno se obrátit přímo na paní Danielu Cetkovskou, mobil 52641001.

Ve stopách Kryštofa Kolumba
Prvním Evropanem, jehož noha vkročila na Kubu (v místě dnešního města Baracoa na severovýchodním výběžku ostrova) se 28.10. 1492 stal Kryštof Kolumbus. Přistáním karavel Santa Maria, Pinta a Nina na Kubě a na okolních ostrovech tak začíná objevování a dobývání Nového Světa. Po prozkoumání ostrova byl údajně Kolumbus natolik uchvácen jeho krásou, že ho označil za nejkrásnější místo, jaké kdy lidské oko spatřilo. Pod vlivem některých chybných vstupních údajů (menší průměr zeměkoule, nepřesnosti v cestopisech Marca Pola) se tehdá Kolumbus domníval, že je mnohem dál, na dosah od kýžené Indie a Číny, kdesi u japonských ostrovů… Přistáním Kolumbovy flotily je však osud zdejšího ráje podstatě zpečetěn. Počátkem 16. století zakládá Diego Velásques na ostrově první španělská města – Trinidad, Havanu, Santiago de Cuba, Baracoa, Sancti Spiritus a Kuba se stává španělskou základnou pro objevování a dobývání Nového světa. V roce 1519 z Velasquesova pověření vyplouvá z Havany směrem k mexickému pobřeží pět lodí pod velením do té doby neznámého mladého šlechtice Hernanda Cortéze. V srpnu 1521 se po dramatických bojích plných brutality, mučení a úskoků pod nápory podstatě pouhých několika stovek Španělů náporem hroutí velká aztécká říše (oblast dnešního Mexika) a španělská koruna tak získává zdroj neuvěřitelného bohatství. Ve stopách Cortéze posléze kráčejí Pizarro, Quesada a další conquistadoři. Po aztécké říši je dobyta a vypleněna i říše Inků (v oblasti dnešního Peru) a z amerického kontinentu proudí do Evropy španělské lodě napěchované aztéckým a inckým zlatem, stříbrem a dalšími poklady. Lodě plné zlata však samozřejmě přitahují piráty, kterými se tou dobou Karibik jen hemží. Proto je zaveden systém, že před plavbou do Evropy se lodě shromažďují v Havaně, kde se řadí do konvojů, dostávají ozbrojený doprovod a teprve pak se vydávají na dlouhou plavbu Atlantikem. V souboji s mocným oceánem však řada z galon podléhá a dodnes tu někde čeká, včetně svého pohádkového pokladu, kdesi na mořském dně na své objevitele…

V 18. století přicházejí na Kubu plantážníci z Haiti, kteří sem i se svými otroky prchli před povstáním a začíná další významná etapa ve vývoji země, etapa výroby cukru a rumu. Kuba se velmi záhy stává největším světovým producentem cukru, majitelé plantáží a cukrovarů pohádkově bohatnou a společně s tím dochází i k rozkvětu měst v oblastech plantáží a přístavů. Stavějí se přepychové koloniální vily, honosné bulváry… Tento rozkvět je dodnes patrný například na městečku Trinidad, které bylo pro svou zachovalou koloniální architekturu vyhlášeno organizací UNESCO součástí světového kulturního dědictví lidstva. Současně s hospodářským rozkvětem však roste i snaha vymanit se z vlivu španělské koruny, ústící až do otevřeného vojenského střetu se Španělskem, tehdejší koloniální velmocí. Malá karibská země samozřejmě nemá v takovémhle konfliktu moc šancí a logicky první dvě války za nezávislost (1868-1878 a 1895-1898) prohrává. Rozhodující změna nastává, když se na stranu Kuby přidá nový mocný spojenec – USA. V roce 1898 Španělsko kapituluje a Kuba se stává samostatným státem. Ironií osudu se tak stává zásluhou spojence, se kterým si o půl století později nebudou moci přijít na jméno – Spojených států amerických. Od počátku 19. století je tak Kuba „samostatnou republikou v americké zóně vlivu“. Tento vliv je zakotven přímo v kubánské ústavě z roku 1901, v tzv. Plattově dodatku, který Spojeným státům přiznává právo na vojenskou intervenci, kdykoli to uznají za vhodné (!!!). V duchu této ústavy pak v roce 1903 dochází k podepsání kontraktu o pronájmu vojenské základny Guantanámo na dobu 99 let za roční poplatek 2000 USD. Kontrakt rovněž obsahuje i velmi zajímavý článek o tom, že k odchodu USA ze země je nutný souhlas obou smluvních stran. V praxi to znamená, že i dnes, dva roky po vypršení smlouvy, mohou americká vojska v pohodě, přes zásadní nesouhlas kubánské strany využívat vojenskou základnu Guantanámo, jak jen se jim zlíbí. A to přestože Plattův dodatek byl zrušen již v roce 1937. Skoro by se chtělo říct na věčné časy a nikdy jinak…

Po vyhrané válce tedy sice Kuba získává formální nezávislost, nicméně se stává vazalem svého nového spojence, který sem dosazuje své loutkové vládce. Cukrovarnický průmysl, hornictví i železnice se dostávají pod kontrolu amerických firem a španělští kolonizátoři tak jsou vpodstatě nahrazeni americkými. V období americké prohibice ve třicátých letech sem přijíždí americká smetánka užívat plnými doušky všeho, čeho se doma okázale puritánsky zříká – hazardu, pití a rozpustilé dámské společnosti. Zatímco na venkově panuje vpodstatě tuhý nevolnický režim, velká města ovládají americké mafie v čele s kapacitami zvučných jmen: Al Capone, Lucky Luciano či Meyer-Lanski. Pašováním zdejšího rumu do Spojených států vydělali tito chlapci během prohibice pohádkové jmění.
Bohatství, přepych a rozmařilá okázalost na jedné straně, chudoba a nevolnické postavení venkovských obyvatel (v 60. letech 20. století!) na straně druhé, to vše prolezlé tradičně všudypřítomnou jihoamerickou korupcí a neúnosným vyhrocením sociálního napětí, vedly k událostem let 1958 a 1959, kdy došlo ke svržení vlády generála Batista a moci se chopila revoluční vláda.

Po logicky následující roztržce se Spojenými státy se Kuba orientuje na nového spojence – Chruščovův Sovětský svaz. Z „normálního“ převratu, o které není v Latinské Americe žádná nouze, se tak stává převrat komunistický a v roce 1965 (pět let po převratu !) je založena Komunistická strana Kuby. Díky podpoře tehdejšího Sovětského svazu nastává krátké období rozkvětu, kdy Kubánci dosahují nejvyšší životní úrovně v historii země, úrovně kterou jim závidí většina jižní Ameriky. Spolu s pádem Sovětského svazu v roce 1991 se však hroutí i celý kubánský socialistický zázrak a začíná dlouhodobý ekonomický pád, navíc umocňovaný americkým embargem na vše kromě potravin (většina potravin je paradoxně nakupována od momentálního úhlavního nepřítele – USA). Dnešní průměrná mzda na Kubě je něco okolo devíti dolarů měsíčně, lékaři dvacet.

Kubánská města

Havana

Hvězda Antil, Perla Karibiku, kdysi nejmocnější město na americkém kontinentu, v posledních desetiletích zoufale chátrající kvůli nedostatku peněz. [:ob:id( 413″> Teprve v nedávné době byly, s finanční pomocí UNESCO zahájeny práce na obnově, zejména Starého města, prohlášeného v roce 1982 za součást kulturního dědictví lidstva. Město založil roku 1513 Diego Velasqués, v roce 1553 se Havana stává sídlem guvernéra a seřadištěm lodí (tzv. hlavním přístavem – Puerto Principal) plujících s ozbrojeným doprovodem do Španělska s nákladem zlata a stříbra ze španělských kolonií v Americe. V dalších staletích, kdy Kuba byla největším světovým dodavatelem cukru, město bohatlo zejména z obchodu s cukrem.

V Havaně doporučujeme navštívit (údaje v závorce znamenají lokalizaci v přiložené mapě Havany):

Complejo El Morro (E-F1)
Pevnost založená v roce 1589, která v době největší slávy chránila Havanu před nájezdy pirátů

Plaza de la Catedral, Cathedral Square (F2)
Jedno z nejkrásnějších historických náměstí. Chrám dominující náměstí, začali stavět roku 1748 jezuité, dokončen byl španělskou koloniální vládou v r. 1789. Do roku 1898 tu byly uloženy ostatky Kryštofa Kolumba. Na náměstí se dále nachází Museo de Arte Colonial s expozicí z koloniální éry.

Parque Central/Prado (E2-3)
Výstavné náměstí centrální havanské čtvrti, kterému vévodí Capitol z roku 1929, někdejší kubánská Sněmovna reprezentantů, silně napodobující Capitol ve Washingtonu. Nedaleko odtud se ulici Calle Monserrate nachází legendární BAR MONSERRATE, nezapomenutelný milník všech našich předchozích kubánských výprav. Za velmi přijatelné ceny se zde můžete najíst, napít, pobavit, obklopeni nefalšovaným karibským koloritem (živá hudba atd…). Pokud se chcete toulat Havanou individuálně a pak se někde sejít, doporučuji zvolit za místo schůzky třeba právě tento bar (i kdybyste se někde ztratili, každý taxíkář Vás sem doveze).

Hemingwayův bar – Restaurant Floridita (E3)
Oblíbené místo „papá Hemingwaye“. Slavný spisovatel si sem podle některých pramenů chodíval až sedmkrát denně pro inspiraci z nedalekého hotelu Floridita, kde bydlel. Inspirace měla nejčastěji podobu daiquirí. No co, zkuste to – třeba i z vás vypadne nový Stařec a moře… Přízemním faktem ovšem je, že daiquirí seženete levněji i jinde.

Cassa Al Capone – Al Caponův hotel (dnes Hotel Nacional*****) (B2)
Před revolucí byla Havana, Santiago a i další velká města útočištěm amerických mafiánských klanů, poskytujících zde Američanům ve velkolepém stylu alkohol, hazard a další neřesti, které byly oficiálně v Americe zakázány. V době prohibice ovládaly americká velkoměsta gangy pašujících sem alkohol – převážně z Kuby. Největší proslulosti dosáhl gang Al Capona, který jen na pašování alkoholu vydělal desítky milónů dolarů. Stačí jen vzpomenout na film Někdo to rád horké, nebo Havana a jsme v obraze. Pohled na Al Caponův hotel nám přiblíží, jak to tu asi tenkrát mohlo vypadat.

Tržnice (F2)
Pokud chcete sobě přivést něco na památku, popřípadě svým blízkým dárek z cest, máte ideální příležitost. Tržnice, někdy zvaná též umělecká, nabízí bezpočet takovýchto věcí. Dřevěnými soškami počínaje, přes trička a obrazy, koženými rukodělnými kabelkami pokračujíc, pirátsky vypálenými CD konče. Dá se poměrně dobře smlouvat, ale pozor na rádoby vtipné poznámky – překvapivě velká spousta Kubánců mluví velice dobře česky a slovensky….

Muzeum revoluce (E2)
Velké muzeum znázorňující, jak to všechno tenkrát bylo. Značná část expozice, včetně tanků, letadel apod. se nachází na venkovním prostranství, takže pokud někdo nemá extra zájem o tuto tématiku, bohatě postačí prohlídka zvenčí.

V Havaně je toho samozřejmě mnohem a mnohem víc, leč vše se nedá během jednoho dvou dnů stihnout. Zájemcům o zdejší pamětihodnosti doporučuji průvodce MARCO POLO – Kuba, popř. průvodce KUBA z edice Rough.

Trinidad

Městečko se současnými 36 000 obyvateli založil, podobně jako Havanu a další města, v roce 1513 Diego Velasques, později pohádkově zbohatlo zejména na obchodu s cukrem. Dnes patří k nekrásnějším kubánským městům a od r. 1989 i do pokladnice světového kulturního dědictví. Dominantou města a současně jeho nejvyšší stavbou je Convento San Francisco (klášter svatého Františka). V městě je rovněž doutníková manufaktura a možnost nákupu vynikajících doutníků za víc než výhodné ceny… Nedaleko od Trinidadu se nachází proslulé Valle de los Ingenios – údolí cukrovarů. Okolo tohoto údolí se kdysi rozprostíraly nedozírné třtinové plantáže a vesnice otroků San Pedro. Dodnes se zde dochovala vysoká strážní věž, na kterou se dá vystoupit a udělat si slušnou představu, jak to tu kdysi mohlo vypadat… Večer je možno strávit např. v podniku La Cueva (jeskyně) – diskotéka v obrovské jeskyni na kopci nad městem).
Není bez zajímavosti, že geologicky se povrch Kuby téměř v ničem neliší od přilehlého Yukatánského poloostrova a Floridy. Staletí působení dešťové i mořské vody na vápencové masívy korálového původu zde vytvořilo rozsáhlé jeskynní systémy, které se staly výzvou pro mnoho potápěčů. Na Kubě se jedná především o jeskyně v oblastech Bahia de Cochinos (Zátoka sviní) a Batabano, proslavené expedicemi olomouckých speleopotápěčů v letech 1980 a 1982. Ti zde ve více než šesti desítkách zatopených jeskyní propotápěli přes 800 hodin a mimo jiné zde objevili zcela nový druh jeskynní ryby Lucifuga oculata.

Mexiko

Mexiko je největším státem střední Ameriky a vyznačuje se velkou kulturní rozmanitostí. Mexiko tvoří pruh hornaté pevniny mezi Tichým oceánem a Mexickým zálivem.

Mexiko bylo již od 1. tisíciletí před n.l. zemí vyspělých civilizací. První významnější byli Olmékové a potom Mayové (kolem roku 300 n.l.). Mayové stavěli kamenné pyramidy a byli znalci astronomie. Po Mayích přišli Toltékové a potom Aztékové, kteří založili Tenochtitlách. Aztékové používali kalendář a prováděli krvavé rituální oběti. Jejich říše vydržela až do příchodu Španělů – v roce 1521 padl Tenochtitlán a v roce 1535 vzniklo na dobytém území Nové Španělsko. Nemilosrdná nadvláda Španělů vedla v roce 1810 k válce za nezávislost. Ta byla vyhlášena v roce 1821. V roce 1824 vznikla federativní republika. Následovaly roky plné občanských nepokojů, došlo i k vyhlášení císařství a k opětovnému vyhlášení republiky. V roce 1910 začala mexická revoluce, v jejímž čele stáli Pancho Villa a Emiliano Zapato. Revoluční skupiny vytvořili jednotnou Národní revoluční stranu, která se později přejmenovala na Stranu institucionalizované revoluce. Tato strana vládne až do současnosti.

Mezi nejvýznamnější historické objekty patří Chichen Itzá, důležité centrum Mayů a později Toltéků. Hlavní stavbou je El Castillo – devítistupňová pyramida, která má na každé ze svých čtyř stran 91 schodů. Další pozoruhodnou stavbou je míčovna, kde se hrály různé hry. I tam se podíváme… 

Oficiální název: Spojené státy mexické
Hlavní město: México
Rozloha: 1972550 km2
Počet obyvatel: 104907991
Hustota zalidnění: 50 lidí na km2
Státní zřízení pluralitní prezidentská republika s dvoukomorovým parlamentem
Časové Pásmo: GMT – (6 až 8) h (v létě o 1 h méně)
Administrativní dělení: 5 oblastí, 31 spolkových států a distrikt hlavního města
Nezávislost od: 16. září 1810
Měna: nové peso (NP) =100 centavů
Úřední jazyk: španělština
Rozloha vodní plochy: 49510 km2
Rozloha pevniny: 1923040 km2
Délka hranic: 4353 km
Délka pobřeží: 9330 km
Sousedící země: Spojené státy americké, Guatemala, Belize
Sousedící země: Spojené státy americké, Guatemala, Belize
Průměrný věk muže: 24
Průměrný věk ženy: 23
Hrubý domácí produkt na osobu: 4125$
Nezaměstnanost: 4 % (1999)
Průmyslová odvětví: petrochemie, barevná metalurgie,
Zemědělství: pěst. kukuřice, luskovin, pšenice, rýže, čiroku, zeleniny, citronů, pomerančů, manga, ananasu, kávovníku, kokosových ořechů, cukr. třtiny, sisalu, tabáku, chov skotu, ovcí, koz, koní, prasat, rybolovu
Přírodní zdroje: ropa, zemní plyn, olovo, zinek, měď, manganu, uhlí, sůl,
Nejvyšší hora: sopka Pico de Orizaba – 5,700 m n. m
Nejnižší bod: Laguna Salada -10 m n. m
Nejdelší řeka: Bravo del Norte (3.023 km, v zemi 2050 km)
Největší město: México (10.800.000 obyvatel)
Přírodní nebezpečí: tsunami, hurikány, zemětřesení
Železnice v km: 19510
Silnice v km: 329532
Přístaviště: Acapulco, Altamira, Coatzacoalcos, Ensenada, Guaymas, La Paz, Lazaro Cardenas, Manzanillo, Mazatlan, Progreso, Salina Cruz, Tampico, Topolobampo, Tuxpan, Veracruz
Vojenská služba: ve věku 18 let
Náboženská příslušnost: rímští katolíci 90%, protestanté 5%